Slovo šerm pochází z německého "schermen", které doslova znamená potýkání se se zbraní, bojování. Ve středověku byl původní německý výraz nahrazen současným "fechten". Další verze je, že české šerm má základ v románských jazycích.
Jaká je podstata šermu? Po celá tisíciletí stále stejná: tj. boj dvou stejně ozbrojených soupeřů sečnými či bodnými zbraněmi, kde je cílem boje zasáhnout soupeře a sám nebýt zasažen. Tuto "ideu" má i současný sportovní šerm, kde k výše zmíněnému přibylo ještě "zasáhnout dříve" než soupeř.
Jako zbraně sice již několik století neslouží bojové meče, kordy, rapíry, sekery, ale přesto přežívá šerm jako úpolový sport, tedy zápas. Používají se tzv. "symbolické" zbraně, od oněch dobových "ostrých" - a to fleret, kord a šavle.
A proč je šerm tak náročný? Jeho výcvik trvá značně dlouho. U šermu nestačí pouhá fyzická zdatnost, o vítězství se stejným dílem dělí dokonalá práce nohou, rychlé pohyby ozbrojené paže, výběrově správnou prací mozku, který okamžitě uvažuje o taktice a boji pro příští vteřiny utkání, souboje. Veškeré pohyby v šermu jsou vlastně pohyby umělé a tudíž se jim šermíř musí dost dlouho a pracně učit, zatímco běh nebo chytání předmětů (míčové hry) jsou člověku vrozeny.
Tzv. "historický" šerm - snaha o rekonstrukci dobových šermířských škol a praktik. Kvalita a úroveň je velmi, velmi kolísavá. Historické traktáty, které se o šermu dochovaly, jsou značně teoretické a jen malá část dává úplný a srozumitelný obraz o tom jak šerm skutečně vypadal. Proto skuteční šermíři hovoří o stylizaci dobových praktik.